Novinky, Strana 2
Co je to aktivovaný oxid hlinitý a k čemu se používá?
Aktivovaný oxid hlinitý je forma oxidu hlinitého (Al2O3) s nesčetným množstvím průmyslových použití. Hlavní oblast použití je úprava vody, jejichž význam stále roste, a také jeho použití jako katalyzátor při čištění vzduchu v ropném a plynárenském průmyslu.
Aktivovaný oxid hlinitý vykazuje řadu vlastností, díky kterým je ideální v mnoha průmyslových procesech. To zahrnuje vysokou pevnost v tlaku, odolnost proti tepelnému šoku, odolnost proti chemickému napadení a další. Charakteristikou, která posunula aktivovaný oxid hlinitý do popředí mnoha aplikací, je jeho schopnost jako adsorbent, díky jeho vysoké poréznosti a povrchové ploše.
VÝROBA AKTIVOVANÉHO OXIDU HLINITÉHO
Ve většině případů začíná aktivovaný oxid hlinitý jako hydroxid hlinitý – materiál získaný řadou chemických reakcí v Bayerově procesu používaném k přeměně bauxitové rudy na oxid hlinitý .
KALCINACE OXIDU HLINITÉHO
Jakmile je hydroxid hlinitý vyroben, je tepelně zpracován kalcinací v rotační peci . Tento krok kalcinace slouží k dehydrataci nebo odstranění vázané vlhkosti z hydroxidu hlinitého za účelem výroby oxidu hlinitého nebo oxidu hlinitého ( Al203 ) .
Aktivace, fáze, ve které se struktura oxidu hlinitého stává vysoce porézní, probíhá ve specifickém teplotním rozsahu, přičemž parametry procesu, jako je doba zdržení a teplotní profil, se používají k řízení vlastností konečného produktu. Složení původního zdroje bauxitu může také ovlivnit vlastnosti konečného produktu.
AGLOMERACE AKTIVOVANÉHO OXIDU HLINITÉHO
V závislosti na zamýšleném konečném použití aktivovaného oxidu hlinitého je často žádoucí aglomerace. To platí zejména při práci s adsorbenty a katalyzátory.
Aglomerace aktivovaného oxidu hlinitého umožňuje vysokou úroveň přizpůsobení specifickým aplikačním požadavkům. Charakteristiky, které jsou často kontrolovány prostřednictvím aglomerace, zahrnují:
- Distribuce velikosti částic
- Objemová hmotnost
- Odolnost proti drcení
- Míra otěru/potenciál pro tvorbu prachu
- Tekutost
- A více…
Existuje mnoho způsobů, jak vyrobit „kuličky“ aktivovaného oxidu hlinitého, jak se jim často říká, s některými možnostmi včetně použití aglomerátoru, kolíkového mixéru, diskového peletizéru nebo jejich kombinace.
Podobně jako u aktivního uhlí, vysoký povrch a poréznost, kterou vykazuje aktivovaný oxid hlinitý, mu umožňuje zachytit a držet na různých typech materiálů, což jej propůjčuje k použití jako adsorbent, vysoušedlo a další. Primární způsoby použití aktivovaného oxidu hlinitého zahrnují:
ADSORBENTY
Aktivovaný oxid hlinitý je vysoce účinný adsorbent v plynných i kapalných aplikacích a jako takový jej využívá řada průmyslových odvětví pro cílené odstraňování složek z jiných médií.
Jako adsorbent je aktivovaný oxid hlinitý nejznámější pro své použití v aplikacích pro filtraci vody, kde slouží jako nákladově efektivní adsorbent pro odstraňování fluoridů z vody. Je také schopen odstranit řadu dalších kontaminantů, včetně arsenu, olova a síry.
VYSOUŠEDLO
Aktivovaný oxid hlinitý, podobně jako jeho role jako adsorbentu, může také adsorbovat vodu ze vzduchu, což umožňuje jeho použití jako vysoušedlo; aktivovaný oxid hlinitý dokáže zachycovat a zachycovat vodu, aby věci zůstaly suché, podobně jako silikagel. Jako vysoušedlo může aktivovaný oxid hlinitý adsorbovat až 20 % své vlastní hmotnosti ve vodě při relativní vlhkosti 50 %.
Aktivovaný oxid hlinitý se používá jako vysoušedlo v celé řadě aplikací, včetně odstraňování vodní páry z plynů v průmyslových zařízeních. Voda adsorbovaná na aktivovaném oxidu hlinitém pak může být desorbována tepelným zpracováním a oxid hlinitý znovu použit.
KATALYZÁTORY
Aktivovaný oxid hlinitý je také široce používán jako katalyzátor, s rolí jako katalyzátor samotný, stejně jako inertní nosič nebo substrát pro jiné katalyzátory.
Jako katalyzátor je aktivovaný oxid hlinitý nejvíce dobře známý pro svou roli Clausova katalyzátoru; aktivovaný oxid hlinitý je nejběžněji používaným Clausovým katalyzátorem při získávání síry v ropných a plynových rafineriích.
ZÁVĚR
Aktivovaný oxid hlinitý je díky svým schopnostem adsorbentu, vysoušedla a katalyzátoru cenným nástrojem v mnoha průmyslových procesech. Aktivovaný oxid hlinitý se vyrábí aktivací oxidu hlinitého, který je výsledkem Bayerova procesu kalcinací, je vysoce přizpůsobitelný a je často aglomerován, aby se zlepšil výkon a manipulační vlastnosti. Testování proveditelnosti je často užitečné při práci s produkty z aktivovaného oxidu hlinitého.
.jpg)
Kyselina kyanurová
Je možné mít příliš mnoho dobré věci?
Autor: Greg Schmidt
Kyselina kyanurová (CYA) je ve venkovním bazénu dobrým i špatným prvkem. Jako provozovatel bazénu po mnoho let píšu tento článek, abych rozptýlil některé záhady kolem CYA a její pověsti. Po přečtení dokumentu od respektovaného zdroje, který poskytuje rady o CYA, které nejsou v souladu se zde prezentovanou vědou, chci objasnit veškeré nejasnosti ohledně CYA, které stále převládají.
Nejprve se podívejme, proč je to dobrá věc.
Kyselina chlorná (HOCl) nebo volný chlor podléhá rozptylu UV paprsků na slunečním světle, což potenciálně snižuje zbytkové množství na úrovně nižší, než je rychlost oxidace a dokonce i minima podle zdravotních předpisů. HOCl je forma chlóru, kterou provozovatelé chtějí ve svých bazénech. Dezinfikuje a oxiduje nežádoucí kombinovaný chlór. Zavedené standardy pro oxidační redukční potenciál (ORP) v bazénech jsou 650 mV pro zabíjení bakterií a virů a 830 až 850 mV pro zajištění vynikající oxidace kombinovaného chlóru. Cílem použití CYA je udržet HOCl v adekvátní koncentraci pro splnění těchto dvou funkcí.
Jak to funguje? CYA vytváří volnou chemickou vazbu s HOCl, aby ji zadržel a zabránil rozptylu slunečního světla. Říká se tomu „stabilizátor“, protože tato vazba činí HOCl stabilnější, takže je méně pravděpodobné, že se ztratí slunečním světlem. Je to nestabilita molekuly HOCl, která z ní dělá tak skvělý dezinfekční a oxidační prostředek. Jako takový důrazně doporučuji provozovatelům venkovních bazénů, aby používali CYA na úrovni 10 až 15 PPM pro udržení 87 až 90 procent HOCl. Absolutní maximální úroveň CYA v poolu by měla být 20 PPM. Chcete-li dosáhnout nejlepších výsledků, začněte ředit vodu na 15 ppm, abyste se nikdy nedostali na 20 ppm. Nevěnujte pozornost vyšším retenčním poměrům při vyšších koncentracích CYA. Při 20 PPM bude retence asi 95 procent, ale tam se to již stalo špatnou věcí.
Protože zadržuje dobrý chlór ve vodě, proč je to špatné?
Při 95% retenci je účinnost chlóru při 20 PPM snížena téměř o 80 procent!
To se stává špatnou věcí, když je koncentrace příliš vysoká, protože stabilizuje příliš mnoho HOCl, který funguje nejlépe, když je nestabilní. Čím více je HOCl stabilizovaný, tím méně účinný je při oxidaci a dezinfekci. Při přidání CYA je pokles účinnosti chloru dramatický.
Například při 4,0 PPM HOCl, pH 7,4 a 40 PPM CYA je ORP pouze asi 730 mV, což nestačí k odstranění kombinovaného chloru nebo k zabránění jeho tvorbě. S nulovým CYA by měl být ORP asi 840 až 850 mV při 4,0 PPM a pH 7,4 – přímo na cílové úrovni, aby byla zajištěna vynikající oxidace.
Nikdy nestřílejte na „100procentní udržení“. Pokud jste operátor, který udržuje hladinu HOCl na minimu 1,5 PPM a pH je 7,4, přidání CYA je při pokusu o dosažení 100% retence přímo nebezpečné. Při nulovém CYA je ORP asi 820 mV. Při 20 PPM CYA již klesla na cca 700 mV! Při 100% retenci 70 PPM je ORP pod 650 mV a nezabíjí ani bakterie, natož oxiduje jakýkoli kombinovaný chlór. Pamatujete si prohlášení o nevěnování pozornosti vyšším mírám zadržování při vyšších koncentracích CYA? To je důvod, proč. Viz obrázek 16-1.
Tento druhý graf ukazuje vliv retence vs. koncentrace CYA. Vyjadřuje se k předchozím výše uvedeným prohlášením o tom, proč by 10 až 15 PPM mělo být limitem a nikdy nedovolit, aby CYA přesáhla 20 PPM. Je třeba skutečně prostudovat oba grafy, abychom plně porozuměli vztahům mezi udržením, koncentrací a ORP.
A co Trichlor a Dichlor? Jsou dobré, že?
Bohužel ne. Obě tyto chemikálie jsou zdroji chlóru, které často prodávají společnosti dodávající bazény provozovatelům, protože zabíjejí tak říkajíc dvě mouchy jednou ranou. Jsou to chlór a CYA v jednom. Ačkoli Trichlor může poskytnout 90 procent dostupného chlóru při pH efektu kolem 3,0, není to tak dobré, jak by se mohlo zdát.
Problém s Trichlorem i Dichlorem je ten, že CYA je zabudován do chemikálie, takže neexistuje žádná kontrola nad množstvím nahromadění CYA. Ani jeden z těchto přípravků nedoporučuji používat ve venkovním bazénu a už vůbec ne v lázních. Je to kvůli nahromadění CYA. Je velmi těžké se zbavit CYA, jakmile je v bazénu. Má tendenci ulpívat na všem a dokonce i při rozumném režimu ředění se CYA nakonec vytvoří na výměníku tepla, potrubí, oběžných kolech atd.
Tak co mám dělat?
-
Používejte CYA ve venkovním bazénu, abyste zadrželi část HOCl, ale ne více než 15 PPM, a používejte ředění po celou sezónu, abyste udrželi hladinu 10 až 15 PPM. Nikdy nepřekračujte 20 PPM.
-
NEPOUŽÍVEJTE CYA ve vířivce.
-
Jako zdroj chloru použijte chlornan vápenatý nebo chlornan sodný.
-
Udržujte pH co nejnižší v rámci místního zdravotního kódu: 6,8 až 7,2. Tím se maximalizuje ORP.
-
NEPOUŽÍVEJTE dichlor nebo trichlor v bazénu nebo vířivce. Naruší to kontrolu nad úrovněmi CYA.
-
Kupte si čistý CYA. Je to kyselina s pH účinkem asi 4,0. Jedna libra granulí zvýší 120 000 galonů 1 PPM. Pomocí proporcí určete, kolik se má dát do bazénu. Pokud je tedy pool 60 000 galonů, bude potřebovat 0,5 libry na každou PPM a k dosažení cíle 10 PPM bude potřebovat 10X 0,5 = 5,0 liber.
0,5 lbs = x lbs = 5,0 libry
1 PPM 10 PPM
Základy měření ORP
ORP (mV) je zkratka pro oxidačně-redukční potenciál. V dnešní době se mu také říká „redoxní potenciál“. Jinými slovy, je to úroveň energie (elektrický potenciál) určená rovnovážnými podmínkami mezi oxidanty (Mz + ) a redukčními činidly (M (zn)+ ), které koexistují v roztoku.
Předpokládejme, že v řešení existuje pouze následující jediná rovnovážná podmínka ①:
Když se do tohoto roztoku vloží kovová elektroda (platina, zlato atd.) a referenční elektroda a změří se potenciální rozdíl mezi těmito elektrodami nebo ORP (mV) pomocí potenciometru (milivoltmetrová funkce pH metru), potenciálový rozdíl lze obecně vyjádřit následující rovnicí:
Například rovnice ① a ② pro řešení, kde koexistují trojmocné a dvojmocné ionty železa, lze vyjádřit následovně:
Pokud v řešení existuje pouze jediná podmínka rovnice ①', ORP tohoto řešení je jednoznačně určeno rovnicí ②'.
Zde je důležité, že o ORP (mV) rozhoduje poměr aktivity redukčního činidla (Fe 2+ ) k aktivitě oxidantu (Fe 3+ ), neboli (a Fe 2+/ a Fe 3+ ) . Ve skutečnosti existuje v roztoku současně mnoho různých podmínek rovnováhy mezi různými ionty. ORP (mV) takového řešení tedy nelze vyjádřit touto jednoduchou rovnicí a fyzikální nebo vědecký význam ORP zjištěné rovnicí není tak jasný.
Proto musíte pochopit, že ORP (mV) roztoku je jedním z měřítek vlastností tohoto roztoku. Na druhé straně je měření ORP (mV) široce používáno pro analýzu roztoků (potenciometrická titrace) nebo jako užitečný indikátor při čištění odpadních vod.
V poslední době se uvádí, že vysoký ORP (mV) má sterilizační účinek a že pokud pijete vodu s nízkým ORP (mV), její reakce s aktivním kyslíkem v buňkách těla vás činí méně náchylnými k nemocem. ORP se také používají jako indikátor alkalické pitné vody.
Typy referenčních elektrod a ORP (mV)
Naměřený ORP (mV) je hodnota pro použitou referenční elektrodu. Zdá se tedy, že měření ORP (mV) roztoku závisí na typu referenční elektrody. Referenční elektrody Fi LAB používají Ag/AgCl s vnitřním roztokem 3,33 mol/l KCl.
V obecných akademických pracích se jako referenční elektrody často používají standardní vodíkové elektrody (SHE nebo NHE) a vztah mezi ORP (mv), když se jako referenční elektroda používá NHE, a tím, když je elektroda Ag/AgCl s 3,33 mol/ L KCl se používá jako referenční elektroda může být vyjádřena následující rovnicí:
EN N.HE ： Měření ORP (mV), když je jako referenční elektroda použita normální vodíková elektroda (NHE)
E ： Měření ORP (mV), když je jako referenční elektroda použita Ag/AgCl elektroda s 3,33 mol/L KCl
Další podrobnosti naleznete v části „Základy pH – elektrický potenciál referenční elektrody“. “
Pozitivní a negativní známky elektrických potenciálů
V knihách souvisejících s elektrochemií nebo analytickou chemií se příklady jako ty uvedené níže používají jako standardní oxidačně-redukční potenciály:
V některých jiných knihách jsou však kladná a záporná znaménka uvedena opačně (zejména v knihách napsaných v USA).
Příklad jako B pouze vyjadřuje reakci opačným způsobem a mezi těmito dvěma výrazy není žádný podstatný rozdíl, ale rozdíl ve způsobu použití znaků může být matoucí. V současné době se způsob použití znaku v A používá na většině míst po celém světě a my také tento způsob vyjadřování ORP.
Tato smlouva se nazývá Stockholmská úmluva Mezinárodní unie čisté a aplikované chemie (IUPAC). Zjednodušeně řečeno, značky se používají tak, že šipky ukazují směr, kterým se hlavní chemické látky mění z oxidantu na redukční činidlo.
Voda v mém bazénu zfialověla!
Pomoc! Voda v mém bazénu zfialověla! Je pravděpodobné, že jste se dostali na tuto stránku, protože máte děsivě fialovou vodu v bazénu. Fialovou vodu v bazénu lze snadno upravit pomocí našich pokynů, jedné z našich sad a trochu času.
Co je příčinou fialové vody v bazénu?
Téměř ve všech případech je fialová bazénová voda způsobena kyanurátem měďnatým ve vaší bazénové vodě. Tato látka vzniká vyšší koncentrací kyseliny kyanurové / CYA nad 100ppm a reakcí se síranem měďnatým / modrá skalice.
Kyselina kyanurová, také známá jako stabilizátor, kondicionér nebo CYA, je přítomna ve dvou běžných formách chloru: Dichlor (Sodium Dichloro-S-Triazinetrion) a Trichlor (Trichlor-S-Triazinetrion).
Kyselina kyanurová může být také přidána samostatně do vody v bazénu pro stabilizaci chlóru před slunečním zářením. Kyselina kyanurová se hromadí v bazénové vodě a v přítomnosti vysokých hladin kovové mědi tvoří fialově zbarvený kyanurát mědi.
Tato sloučenina často zbarvuje povrchy bazénů po čase do fialova. Odstraněním mědi a kyseliny kyanurové z bazénové vody vznikne čistá, bezbarvá voda.
Pro zachování kvality vody a estetiky vašeho bazénu je nezbytné identifikovat různé zdroje mědi vstupující do vody. Tyto zdroje zahrnují algicidy a studniční vodu, která často obsahuje vysoké množství mědi a dalších kovů způsobujících skvrny, když se používá k naplnění nebo doplnění bazénu.
Kromě toho může vysoký obsah mědi ve zdrojové vodě způsobit fialovou nebo modrou vodu a skvrny. Poškozené nebo zkorodované bazénové vybavení, měděné ohřívače, kovové trubky a armatury mohou vnášet měď a jiné kovy a způsobit změnu barvy.
Dešťová nebo zavlažovací voda přicházející do kontaktu s kameny, sochami, měděnými chrliči, vodními prvky nebo hnojivy může vést k hromadění mědi a fialové vodě. Kromě toho systémy ionizátorů a chlorové tablety přispívají k hromadění mědi v průběhu času. Identifikací a řešením těchto zdrojů můžete účinně předcházet problémům souvisejícím s mědí a užívat si křišťálově čistou bazénovou vodu.
Jediným způsobem, jak odstranit a odstranit kovy způsobující skvrny, jako je rez, železo, měď, mangan a kobalt, aniž byste museli vypustit vodu z bazénu, je CuLator.
CuLator odstraňuje a zachycuje kovy uvnitř sáčku CuLator pro snadné vyjmutí. Funguje v širokém rozsahu pH a nerozpouští se ve vodě, takže nepřidává do TDS. CuLator dokončí to, co sekvestrační činidla a produkty pro kontrolu kovů začnou.
Odkud pochází kyselina kyanurová (CYA) v mém bazénu?
Kyselina kyanurová, také známá jako stabilizátor nebo kondicionér, se běžně používá v bazénech k ochraně chlóru před degradací způsobenou slunečním zářením. Pomáhá udržovat účinnost chlóru a snižuje potřebu častého doplňování chlóru.
CYA neboli kyselina kyanurová se obvykle přidává záměrně do bazénové vody a existuje několik způsobů, jak ji lze zavést: Přidání stabilizátoru Přímo majitelé a provozovatelé bazénů mohou přidávat kyselinu kyanurovou přímo do vody v bazénu v práškové nebo granulované formě. Jedná se o kontrolovanou metodu zavádění stabilizátoru a umožňuje přesné dávkování na základě velikosti bazénu a objemu vody.
Chlorové přípravky obsahující stabilizátory – některé přípravky s obsahem chlóru, zejména stabilizované chlory jako trichlor a dichlor, obsahují jako přísadu kyselinu kyanurovou. Při použití těchto chlorových produktů uvolňují do vody jak chlór, tak kyselinu kyanurovou. Předplněné produkty – některé produkty pro péči o bazény, jako jsou chlórové tablety nebo puky, mohou být dodávány již zabalené s kyselinou kyanurovou. Když se tyto produkty rozpustí ve vodě, uvolňují jak chlór, tak stabilizátor.
Splash-In nebo Dešťová voda - pokud je voda z bazénu vystříknuta nebo pokud se dešťová voda dostane do bazénu, může potenciálně vnést malé množství kyseliny kyanurové, pokud okolní prostředí obsahuje sloučeninu. To je obvykle menší zdroj ve srovnání s úmyslnými doplňky.
Je důležité si uvědomit, že zatímco kyselina kyanurová poskytuje důležité výhody při udržování hladiny chloru, nadměrné hladiny kyseliny kyanurové mohou vést k problémům. Vysoké hladiny mohou snížit účinnost chlóru, což vede k problémům s hygienou vody. Pravidelné testování bazénové vody spolu se správným dávkováním a sledováním hladiny kyseliny kyanurové je nezbytné pro udržení bezpečného a správně vyváženého prostředí bazénu.
Jak odstraním CYA (kyselinu kyanurovou) z mého bazénu?
Nejúčinnějším způsobem, jak odstranit CYA (kyselinu kyanurovou) z vašeho bazénu, je použití odstraňovače CYAex, částečně nebo kompletně vypustit vodu a naplnit ji čerstvou vodou. Ověřte si u bazénového profesionála, jaké množství je bezpečné odstranit z vašeho konkrétního bazénu. Část vypusťte a doplňte, dokud hladina CYA nebude max 15 ppm.
Jak se měří obsah soli?
Metody měření obsahu soli
Níže jsou uvedeny typické metody měření obsahu soli a všechny mají výhody i nevýhody:
- Metoda sodíkových iontů
Tato metoda detekuje sodíkové ionty (Na + ) a převádí je na koncentraci soli. - Metoda chloridových iontů
Tato metoda detekuje chloridové ionty (Cl - ) a převádí je na koncentraci soli. - Metoda vodivosti
Tato metoda převádí vodivost (elektrickou vodivost) na koncentraci soli. - Metoda indexu lomu
Tato metoda měří index odrazivosti vzorku a převádí jej na koncentraci soli. - Coulometrická titrační metoda
Tato metoda využívá reakci mezi ionty stříbra (Ag + ) produkovanými elektrolýzou stříbra (rozklad anody) a chloridovými ionty (Cl - ) ve vzorku. Říká se tomu chloridové počítadlo (tato metoda je široce používána při klinických vyšetřeních). - Precipitační titrační metoda
Tato metoda využívá tvorbu precipitace po reakci mezi ionty stříbra v roztoku dusičnanu stříbrného a chloridovými ionty ve vzorku a dále se dělí na Mohrovu metodu (FK Mohr), Fajansovu metodu atd. v závislosti na použitém koncovém indikátoru. . - Suché metody
Plamenová fotometrie, vysokofrekvenční plazmová emisní spektrometrie atd.
Z těchto metod jsou pro použití s malým jednoduchým měřicím zařízením vhodné metody iontové elektrody, metoda reflexního indexu a metoda vodivosti. Vodivostní metoda je však nevýhodná v tom, že měření touto metodou jsou ovlivněna všemi přítomnými ionty. Metoda indexu odrazu není selektivní pro sůl rozpuštěnou ve vzorku a měření touto metodou jsou ovlivněna cukry, různými druhy organických kyselin a dalšími složkami, které ovlivňují index odrazivosti vzorku. Tuto metodu lze tedy použít pouze v určitých omezených aplikacích, jako je měření obsahu soli v nálevu.
Měření metodou sodíkových iontů jsou ovlivněna ionty draslíku (K + ) a ionty lithia (Li +), ale tato metoda je vysoce selektivní pro jiné ionty. Fyziologická aktivita soli pochází z iontů sodíku a tato metoda je smysluplná v tom, že detekuje ionty sodíku. Tato metoda například také detekuje ionty sodíku z glutamátu sodného (zvýrazňovač chuti) v potravinách a označuje je jako ekvivalent soli. Na základě poměru molekulové hmotnosti mezi solí a glutamátem sodným (přesněji, hmotnost vzorce: 58,4 a 169,1, v tomto pořadí), 1 g glutamátu sodného odpovídá přibližně 0,35 g soli.